Akce

Dlouho jsme se neviděli, proto jsme se rozhodli, že si na uvítanou – po práci na zahrádce, která jen tak mimochodem potřebovala naše ruce jako sůl – upečeme dobrotu v podobě ořechovo-rebarborového zákusku. A že to byla MŇAMKA…

Více fotografií ZDE

Kdo by to byl řekl, že je tady, déle než po měsíci, zase všemi oblíbená „caniska“. Opět mezi nás zavítaly psí slečny Honey a Pety v pondělí 9. 3. 2020. Tentokráte i s Ginou. Bylo veselo, sáčky od piškotů i jiných laskomin jen šustily a naše chundelatá zlatíčka nevěděla, ke komu dříve. Hodinka utekla jako voda. Krásně jsme se s nimi „poňufali“, vzájemně se užili.  Již nyní se těšíme na následující setkání s našimi psími kamarádkami.

Více fotografií ZDE

Čtvrtek 5. 3. byl jedním z těch dní, kdy jsme si se skupinkou uživatelů řekli, že budeme pokračovat v našem „putování“ za zajímavými místy. Tentokráte padl los na naše blízké okolí a my se vydali do obce Stonava. Plán zněl jasně…stonavský hřbitov, kostely, šachty. Cestování to bylo velmi zajímavé, ale nestihli jsme navštívit vše, co jsme si naplánovali. Tak nám alespoň místní hřbitov a šachta poskytly nevšední zážitek, a to díky shovívavosti milých lidí, které jsme potkali. Také jsme dostali příležitost popovídat si s pravým horníkem, který šel právě kolem nás „na šichtu“. Cestou zpět jsme se stavili v bistru, kde jsme si sdělovali dojmy tohoto dne a při tom si dali malé občerstvení. Co říci závěrem? Ten den jsme si moc užili a těšíme se, že příště projdeme to, co jsme ve čtvrtek nestihli.

Více fotografií si můžete prohlédnout ZDE

Po delší pauze jsme se vydali v pátek 21. 2. do našeho karvinského kina na rodinný film. Před jeho začátkem jsme se stavili v cukrárně na kafčo a čaj. Kdo chtěl, koupil si k tomu výborný zákusek. A pak již hurá na filmovou produkci. Co dodat? Skvělý obraz i zvuk a my odcházeli ze sálu zcela nadšeni. Tak zase brzy.

Můžete se také podívat i na náš facebook

Ve středu 19. února jsme díky pochopení dobrých lidí mohli absolvovat mimo sezonu prohlídku šikmého kostela v Karviné-Doly, naši místní raritu. Paní průvodkyně byla moc laskavá a nechala nám nakouknout i do prostor, kde se běžně člověk nepodívá. I my jsme si tak mohli vyzkoušet zvláštní pocit, kdy stojíte na rovné zemi a stěny kolem vás doslova padají. V interiéru jsme byli upozorněni na kamennou křtitelnici z 15. století, která se používá i v dnešní době.  Kostel svatého Petra z Alkantary byl postaven roku 1736 v barokním slohu na místě dřevěného kostela svatého Martina, zmiňovaného již v roce 1447. Ještě počátkem 90. let minulého století hrozilo kostelu zřícení a byl určen k demolici. V letech 1994-1995 však proběhla generální oprava a zajištění objektu a kostel se tak znovu zaskvěl v plné kráse. Nikdo z návštěvníků si také prý nenechá ujít příležitost vyfotit se vedle této tzv. „české Pisy”. Kostelík byl zařazen do České knihy rekordů a kuriozit jako nejšikmější kostel v Česku.

Tolik zajímavých informací a ještě jako bonus nádherný sluneční den…prožili jsme zase jedno moc prima dopoledne.

Více z naší akce ZDE