Neříkejte, že vás nikdy „nepřepadla mlsná“…nám se to stalo ve čtvrtek, a proto jsme se jednohlasně usnesli, že si musíme následující den něco ukuchtit…
Volba padla podle náročnosti na přípravu, ingrediencí a zároveň jsme se shodli, že by to neměla být „dávivka“…no a co myslíte, že nám z těchto náročných požadavků vzešlo? Přeci mrkvový dort!!!
Co dodat? Vše bylo pečlivě zdokumentováno a vy můžete zhlédnout vše v naší fotogalerii. Pouze malé upozornění…slabším povahám doporučujeme koukat až do úplného konce pouze na vlastní nebezpečí…
Všichni určitě znáte ten pocit, kdy se těšíte na něco, co jste ještě neměli možnost za svůj život prožít. Taková možnost nastala jednoho zářijového dne i pro mužskou část uživatelů našeho stacionáře.
Slovo dalo slovo a vyrazili jsme stanovat do přírody beskydských hor do obce Návsí. Měli jsme možnost sami si připravit odpolední svačinku, večeři i snídani, podílet se na sestavení programu v podobě postavení stanů na louce, procházky po okolí se zastávkou v Přístavu Kostkov vč. malého občerstvení, střelby z luku, přípravy dřeva na táborák na večerní opékání párků, pečení rebarborovo-švestkového koláče s posypkou na ráno.
Práce byla mezi všechny spravedlivě rozdělena, abychom vše stihli, něž se začne stmívat. Hvězdy nad hlavou, úplněk, plná břicha, dobrá nálada, pobyt na čerstvém vzduchu a pokročilá hodina, to vše způsobilo, že všichni zalehli na svá místa a v mžiku usnuli. Radim měl s sebou naši známou fenku Ginu, se kterou chodí do stacionáře na „canisku“ a ta nás celou noc bedlivě střežila. Zřejmě hlídala velmi dobře, protože nebyly ráno hlášeny „žádné ztráty“, týkající se počtu osob…
Říká se, že v nejlepším přestat, a proto i my na druhý den ráno po vynikající snídani sbalili saky paky a vydali se na vlak, který nás odvezl zpět do civilizace.
No, byl to moc prima zážitek, který nám mohou mnozí jen závidět…
Na Pustevny jsme byli pozváni střediskem Slezské diakonie EUNIKA, abychom doplnili jejich řady. Obloha byla ten den jako vymalovaná a my se na hory už moc těšili. Na vrcholu jsme měli možnost obdivovat nedávno obnovený Libušín i další známou dřevěnou srubovou stavbu Maměnka s typickým dekorem pro Valašsko a slovanskou lidovou architekturu vůbec.
Mezi další lákadla Pusteven patří sedačková lanovka, u které jsme se kochali krásným výhledem na protější hřebeny a také 100 let stará dřevěná zvonička. Škoda jen, že jsme nestihli dojít pod vrchol Tanečnice, kde je nově vybudovaná nadzemní panoramatická atrakce Stezka Valašska dlouhá 610m. Tu jsme si prohlédli alespoň na prospektech. Než jsme se stačili rozkoukat, byl čas odjezdu a my si můžeme jenom přát, že se do tohoto krásného místa ještě někdy s Galaxií vypravíme.
Po více než půl roce k nám opět zavítala naše milá a usměvavá paní Alenka se svými hudebními nástroji a vytvořila v relaxační místnosti pomocí svíček, barevných květinových svícnů, vonných aromalamp, velmi příjemnou atmosféru. Muzikoterapie byla zahájena zapálením santalového dřeva, které po celou dobu terapie „doutnalo“. Paní Alena nástroji vyluzovala nejrůznější tóny, kterými zaujala uživatele. Poté si je mohli sami vyzkoušet. Po jejím vyzvání k projevení se pohybem na muziku nikdo neváhal a využil této možnosti. Všichni se v závěru mohli vyjádřit, který nástroj ho nejvíce zaujal. Po sdílení svých dojmů dokonce sdělili, že jim muzikoterapie dodala sílu a zbavila je negativních pocitů. Budeme se moc těšit na další příjemné dopolední setkání.
Ve čtvrtek jsme si domluvili prohlídku s průvodcem na zámku v Karviné-Fryštátě. Využili jsme tak lákavou nabídku, že celý měsíc jsou památky po celém Moravskoslezském kraji bez vstupného a nelitovali jsme. I přes vytrvalý déšť jsme ještě před začátkem prohlídky stihli navštívit další chloubu Karviné a tím je kostel Povýšení sv. Kříže.
V domluvenou hodinu nás již čekala paní průvodkyně. Při procházení chodbami i místnostmi zámku jsme viděli velmi zajímavé expozice složené z replik, ale i původních exponátů dobového nábytku a vybavení. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavých informací z historie i současnosti. Škoda jen, že jsme nemohli uvnitř fotit. Abyste nám věřili, že jsme tam skutečně byli, zvěčnili jsme se alespoň před zámkem.
