Všichni určitě znáte ten pocit, kdy se těšíte na něco, co jste ještě neměli možnost za svůj život prožít. Taková možnost nastala jednoho zářijového dne i pro mužskou část uživatelů našeho stacionáře.
Slovo dalo slovo a vyrazili jsme stanovat do přírody beskydských hor do obce Návsí. Měli jsme možnost sami si připravit odpolední svačinku, večeři i snídani, podílet se na sestavení programu v podobě postavení stanů na louce, procházky po okolí se zastávkou v Přístavu Kostkov vč. malého občerstvení, střelby z luku, přípravy dřeva na táborák na večerní opékání párků, pečení rebarborovo-švestkového koláče s posypkou na ráno.
Práce byla mezi všechny spravedlivě rozdělena, abychom vše stihli, něž se začne stmívat. Hvězdy nad hlavou, úplněk, plná břicha, dobrá nálada, pobyt na čerstvém vzduchu a pokročilá hodina, to vše způsobilo, že všichni zalehli na svá místa a v mžiku usnuli. Radim měl s sebou naši známou fenku Ginu, se kterou chodí do stacionáře na „canisku“ a ta nás celou noc bedlivě střežila. Zřejmě hlídala velmi dobře, protože nebyly ráno hlášeny „žádné ztráty“, týkající se počtu osob…
Říká se, že v nejlepším přestat, a proto i my na druhý den ráno po vynikající snídani sbalili saky paky a vydali se na vlak, který nás odvezl zpět do civilizace.
No, byl to moc prima zážitek, který nám mohou mnozí jen závidět…